Fórum Spolku

[Wolf]

S Bizonem jsem si promluvil, zájem o nás neztratil, ale potřebuje prý trochu času. Přihlášku odemykám, ale ne, abyste se na něj sesypali jak mnichové na Yewské červené.
_________________
podepsán:
Wolf (paladin, Člen Spolku a bývalý Pán rekrutů)
IN VINO VERITAS - VE VÍNĚ JE PRAVDA

[Frantisek]

*puf*

Objevil se před nástěnkou a začal pečlivě číst. Jeho obočí se všeilijak vrásčilo a obličej střídal různé grimasy. Jeho pocity byly velmi smíšené.

Inu, nebudu zde rozvádět nové diskuse. Nemohu posoudit co se vše stalo. Věřím, že mí přátelé to uvedli na pravou míru a objasnili některé situace. Má návštěva je zde opět pouze krátká a za pár dní se opět vydám na cesty, které vyžadují mnoho času na přípravu.
Rád bych si s tebou někdy popovídal i přes komunikační krystal. Jevíš se jako správný chlapík s kterým je ctí konverzovat. Ovšem obávám se, že se dříve jak 3. srpna nechytneme. *povzdechl si*
Přesto se budu těšit.
Ať vám Aethan ukáže správnou cestu

připíchl příspěvek a začal si kontrolovat obash cestovního batůžku
_________________
Frantisek ml. Zastupce představeneho Spolku
Ten co nosí Spellbook proklatě nízko

[Bizon]

Byl krásný den. Nebe bez mráčků. Jen racci svým smíchem rušili lehké šumění moře. Rytíř seděl v Lotosovém květu a meditoval. Slabý vánek ovíval jeho tvář a chladil jeho rozžhavené tělo, které se nacházelo sedící na útesu přímo na dosah slunečních paprsků. Snažil se svou mysl vyčistit od chmurných vzpomínek a myšlenek. Snažil se nalézt sebe sama a povznést se nad triviální problémy hmotného světa. Ale vzhledem k jeho začátečnickému umění meditace mu to moc nešlo. Rozhodl se tedy, že dá přestávku namáhavým meditačním cvičením a podívá se ke Spolkovní nástěnce, zda zde není něco nového.

Dnes se mu šlo k nástěnce nejlehčeji za posledních pár dnů. Již ho netížili obavy ani reakce na pergameny v jeho deskách. Dokonce si i pobrukoval známé melodie, které mu maminka zpívala jako malému. Byly to melodie z písní, v kterých se zpívalo o odvaze jeho lidu. Dokonce si vzpoměl i na jednu píseň, kde se zpívalo o několika Spolkovních válečnících, kteří ubránili vesnici proti nájezdům krvelačných severských kmenů. Ale již si nevybavoval slova, která tak hrdě kdysi zpíval.

Lehkým krokem došel ke Spolkovní nástěnce a s úsměvem otevřel svou složku. Vyndal z ní nové dva pergameny. Rozevřel první, kdy toto písmo už velmi dobře zná.

"Dobrý den Mistře Wolfe, děkuji, že jste znovu otevřel mojí složku s žádostí o členství. A děkuji za pochopení a za trpělivost s mou duší."

Uchopil druhý pergamen a rychlým pohybem zápěstí ho rozevřel. Toto písmo mu bylo povědomé, ale nemohl ho ihned přiřadit.

"Dobrý den Mistře Františku, přeji klidné cestování, hlavně bez střevních potíží, protože ty dokážou cestu velmi znepříjemnit. Několikráte jsem to sám zažil a můj kůň z toho byl velmi smutný. Již dnes se těším na naší společnou konverzaci a rozmluvu o Spolku a poznání naší země. Přeji Vám sílu a čest na Vašich cestách. A hlavně ve zdraví a plné síle se nám vraťte."

Poté přišpendlil dýkou svůj pergamen na Spolkovní nástěnku a se stejně jak přišel tak i odcházel. S písní na rtech.




_________________
commander viagra generique algerie www.viagrasansordonnancefr.com

[Bizon]

Když rytíř projížděl, jemu neznámou vesnicí, zastavil se v hostinci na trochu jídla a píti. Posadil se ke stolu a objednal si nějakou místní specialitu a pohár vína. Krásná šenkýřka mu jídlo a pití donesla obratem a dokonce mu a úsměvem popřála i dobrou chuť, na což nebyl rytíř v obdobných hostincích zvyklý.
Začal pomalu ochutnávat místní jídlo a s blahodárným úsměvem ucítil na jazyku směs vybraných chutí."Zlaté ruce kuchařovi"pomyslel si. A po očku pokukoval po mladé šenkýřce.
Když dojídal poslední sousto vtrhla do hostince uplakaná starší žena. Měla zakrvácené ruce. Rozhlédla se po hostinci. A padla do náruče staršímu urostlému muži. Ten jí ihned prohlédl zda není zraněná, ale nevypadalo to, že krev na jejích rukách by byla její. Z jejich rozhovoru jsem pochopil, že jejich stádo v oboře napadla tlupa potulných rytíř, kteří si vzali pouze maso z jedné krávy a ostatní pobily. Jen tak pro zábavu. Stádo bylo jediné živobytí, co oba dva měli.
Vstal jsem od stolu a pomalu se přesunul k zuboženému páru. Postaršímu muži jsem vtiskl do dlaně měšec se všemi zlatými, co jsem u sebe měl se slovy:"Potřebujete je víc, než já. O tu tlupu se postarám. Už Vás nebude obtěžovat."Muž se na mě jen dlouze podíval a v jeho očích byla vidět nenávist k utlačovatelům. Poděkoval mi a pozval mě k sobě domů. Jeho pozvání jsem s díky odmítl. Pouze se s ním pojedu podívat k ohradě, kde se nešťastná událost stala.
Přijeli jsme k ohradě a sesedli z koně. Obešel jsem si ohradu dvakrát tam a zpět a prohlédl terén a stopy v něm. Našel jsem stopy čtyř mužů, kdy tři byli oděni v lehkém brnění a jeden byl oděn velmi lehce. Zřejmě Ranger. Po celé ohradě se válely kusy rozřezaných krav a telat. Popřál jsem muži hodně štěstí a vydal se po stopách vrahů.
Projížděl jsem hustým lesem, když jsem ucítil vůni pečeného masa. Pomalu jsem slezl z koně a uvázal ho u nejbližšího stromu. A pokynul mu, aby byl potichu. Pohladil jsem ho po hřívě a potichu vytasil své dvě dýky. Meč jsem nechal v pochvě na koni. Pomalými kroky jsem se ubíral směrem, odkud jsem cítil vůni. Musel jsem se až plazit přes husté trní. Vše jsem dělal s lehkostí a precizností jako mě to otec naučil při lovu šelem. Dostal jsem se až za keř, zpoza něhož jsem uviděl na mýtině oheň s kusem masa, kolem něhož se váleli tři zpola opilí rytíři. Něco mi zde nesedělo. "Měli být čtyři. Musí být čtyři."Když tu jsem zpoza svých zad uslyšel natažení tětivy luku. S hbitostí sobě vlastní jsem udělal kotoul do strany během něhož jsem zaregistroval postavu na stromě s lukem. Při dopadu z kotoulu na nohy jsem vypustil svojí dýku směrem k postavě. Postava jen tiše zasténala a spadla z nízké větve na zem. Bohužel pro mě jsem udělal větší rozruch než jsem chtěl a jeden rytířů se všiml, že se něco děje. To byl pro mě signál, co nejrychleji přesunout boj na blízko. Pár rychlými kroky jsem se přesunul k nejbližšímu z rytířů a než vytáhl meč jsem mu jedním vedením dýky prořízl hrdlo a zápěstní tepnu ruky, v které držel meč. Poté jsem přiskočil k zrovna vstávajícímu rytíři a třemi rychlými bodnými ranami do srdce jsem ukončil jeho prázdný život. Když jsem se otáčel k třetímu, tak ten již měl vytažený meč a vedl na mě přímý sek shora, kdy jsem byl nucen uhnout do strany a z otočky jsem mu vrazil dýku do krční tepny. Pouze bylo slyšet bublající krev, která se mu řinula z úst.
Unaven z boje jsem se posadil na zem vedle těl, z nichž pomalu vyhasínal život a říkal: "Tento boj nemohu již stále zvládat sám. Potřebuji sestry a bratry, kteří by mě podpořili a kryli záda, tak jako já je budu krýt jim. Musí se navrátit řád a pořádek do naší země. Musí povstat z popela legenda všech legend s názvem SPOLEK."
Rytíř sklonil svou hlavu a pomodlil se ze mrtvé. Poté prošel jejich těla a vzal jim všechno zlato, co u sebe měli. Poté se vrátil ke koni a nasedl na něj. Dojel až do vesnice, kde zlato předal představenému vesnice se slovy:"Používejte ho moudře a ku prospěchu všem."Poté odjel do tmy.

Tímto příběhem z mého života chci říci, že můj čas již vypršel a chci se stát členem legendy. Legendy zvané SPOLEK. Chci, aby kdokoli dobrý toto jméno vysloví, naplní ho úctou a radostí. Vysloví-li ho špatný, chci, aby se třásl strachem už jen na pomyšlení na kohokoliv z členů. Přeji Všem sílu a čest v jejich rozhodování.

S úctou paladin Bizon.
_________________
commander viagra generique algerie www.viagrasansordonnancefr.com

[Bizon]

Byla krásná letní noc. Měsíční svit zalil celý Jhelom stříbrným svitem. Všechny hvězdy zářily, jako by pořádaly soutěž, která z nich zářivěji svítí. Ve vzduchu byla cítit vůně odpočívajících květin a stromů. Někde v dálce zaštěkal pes a v blízké maštali zařehtal kůň. Rytíř pomalu za sebou zavíral dveře Spolkovního domu a pomalými kroky došel až ke svému koni. Objal ho kolem krku a něco mu tichým hlasem zašeptal do ucha. Poté ho pohladil po hřívě a nasedl na něj. Pobídl ho ke kroku. Když ušli asi 100 m od Spolkovního domu, rytíř koně zastavil a otočil se směrem k Spolkovnímu, kde před chvíli absolvoval přijímací pohovor s Mistrem Wolfem. Dlouze se na ten dům díval a v hlavě se mu promítal celý pohovor znovu a znovu. Uvědomil si několika chyb, které udělal. Ale nelitoval jich. Aspoň ukázal, že je pouze člověk a né bůh. V okně si ještě všiml, jak Mistr Wolf otvírá sklenici vína, kterou si kvůli rytíři odepřel. *pousmál se* Ale nejvíce, že všeho ho na srdci hřála poslední slova, když se loučili. Slova Mistra Wolfa, která rytíře naplnila hrdostí. Byla to slova : "Pohovor jste zvládl výborně. Jsem s Vámi spokojen rytíři. Od teď jste adeptem Spolku a je už jen na Vás, co bude dál."Tato slova měl chuť rytíř vykřičet do celého světa. Chtěl, aby všichni věděli, jak je hrdý. Pomalu v sobě udusil ten plamen pýchy a pobídl koně ke klusu k nejbližšímu hostinci. Po pohovoru mu velmi vyhládlo. Najedl se a objednal si nocleh. Usínal s přijemným pocitem a těšil se, co mu přinese nový den.

"Děkuji Mistře Wolfe za skvělý pohovor i nečekaným návštěvníkům z řad členů Spolku." *při vzpomínce na nečekané návštěvníky se hlasitě rozesmál*
_________________
commander viagra generique algerie www.viagrasansordonnancefr.com

[Bizon]

Bylo pod mrakem. Ptáci létali velmi nízko a tím věštili příchod deště. Seděl jsem v hostinci v Britainii u dubového stolu. Byl čas oběda. Před sebou jsem měl pohár vody a čekal jsem až mi šenkýřka donese objednané jídlo. Dnes měl kuchař na jídelním lístku vynikající Kuře s rozmarýnem a brambor. Po celém hostinci se linuly vůně rozličných jídel a všem se jen při pomyšlení na ty lahůdky sbíhají sliny v ústech. V hostinci bylo šero. Přes špinavá skla se světlo těžko probíjelo dovnitř a ani se mu dovnitř moc nechtělo. Vařili zde sice výborně, ale kultura pohoštění žádná. Prostě starý dobrý hostinec.

Po necelé půlhodině mi šenkýřka donesla toužebně očekávané jídlo. Položila ho přede mě na stůl a s úsměvem na rtech odešla k ostatním štamgastům. Pustil jsem se do jídla a vychutnával si každé sousto. Když jsem dojedl, odsunul jsem talíř na kraj stolu a napil se z poháru vody.

Když jsem dopíjel pohár vody, otevřeli se dveře hostince. Dovnitř vstoupil muž v tmavé kápi a rozhlédl se po celé místnosti. V hostinci zavládlo hrobové ticho, jako by ho všichni znali a měli před ním velký respekt. Jeho zrak ulpěl na mé osobě. Což pro mě nevěstilo nic dobrého a z minulosti jsem věděl, že mě zde asi zase dlouho nebudou chtít vidět. Muž si mě několikráte pohledem změřil a snad i zvážil, dle jeho výrazu z tváře. Po té se pomalými kroky přesouval ke mně. Pomalu jsem spustil ruku pod stůl ke své dýce a z poloviny ji povytáhl z pochvy. Muž přišel až k mému stolu a stoupl si přímo přede mě, kdy už jsem měl pod stolem vytaženou celou dýku z pochvy a nohy jsem měl napružené jako tětiva ke skoku. Když v tom momentě jsem uviděl na jeho límci znak. Ten znak mi již byl velmi dobře znám. Byl to znak Spolku. Uvnitř jsem se uklidnil a oddychl si. Nohy se sami uvolnily a dýku jsem pomalu zasunul zpět kam patří. S úctou v hlase jsem řekl :

"Zdravím Vás pane, neznám Vás, ale vzhledem k tomu, že jsem si všiml Vašeho znaku, je mi ctí Vás pozvat na pohár Vámi vybraného vína."

Muž přikývl, přisedl si a objednal si pohár vína. Z jeho úst dále vyšla tato slova :

"Adepte Bizone jsem rád, že Tě poznávám. Jsem člen Spolku. Mé jméno není podstatné, jelikož o člověku nic neříká. Je to jen slovo, aby se lidé od sebe nějak odlišili. O duši člověka mluví jeho chování a činy. Na Spolkovní nástěnce jsem se dočetl, že jsi bez domova a zrovna jsem ve svém příbytku tak nějak sám a uvítal bych novou krev. Co Ty na to?"

Zalapal jsem po dechu při takové to nabídce. Zprvu jsem nevěděl zda to myslí vážně nebo je to nějaká zkouška. Odpověděl jsem :

"Bude mi ctí Mistře s Vámi sdílet stejnou střechu nad hlavou a byl bych také rád, kdyby jste mě mohl vést při mém poznávání Spolku a jeho tradic."

Odpověděl :

"Dobrá tak jsme domluveni, zde máš klíč a domek se nachází v Nujel´mu v severní části. Popisné číslo máš zde na pergamenu a nastěhovat se můžeš hned."

Podal mi pergamen s číslem. Pokynul mi hlavou na rozloučenou a odešel. Musel jsem se štípnout, jestli se mi to celé nezdálo a docela to bolela, tak asi ne. Zaplatil jsem útratu a odešel hledat svůj nový domov.

"Konečně mám střechu nad hlavou a teplou postel. Děkuji."
_________________
commander viagra generique algerie www.viagrasansordonnancefr.com

[Bizon]

Je teplý večer. Venku se smráká a rodiče v okolních obydlích zahánějí své děti do postelí. Ponocný obcházel pomalým krokem louče v ulicích a zapaloval je. Ležel jsem v novém příbytku na měkké posteli a vzpomínal na svou minulost a své lásky. Při vzpomínce na lásku jsem si otevřel svůj zaprášeny deník a pomalu předčítal svojí oblíbenou báseň z mého pera. Báseň o bolesti a nerozhodnosti. Četl jsem tato slova:

"Rytíř a Láska

Čeho se bát,
když jsem sám.
Proč si lhát,
že tě rád nemám.

Zlost mou,
nikdo a nic nezastaví.
Bolest mou,
jen tvoje láska spraví.

Ty, jenž rytířem jsi,
musíš své zásady ctít.
Ty, jenž vybrán byl jsi,
musíš se za pravdu bít.

Tvá mysl, rytíři,
je tvou silnou zbraní.
A tvé jednání,
je závislé jen na ní.

Tvé ruce
jsou schopné ničit.
Ale nejdřív se musíš
správné rozhodování cvičit.


Správné je to,
co ti říká tvé srdce.
Není správné jen to,
co většina chce.

Za svou pravdou
musíš vždy stát.
Však nesmíš ji
násilím prosazovat.

Tvá pravda
je tvé poslání.
Tvá pravda
růst zlu zabrání.

Tvé krvácející srdce
jen láska zahojí.
Tvé chladné ruce
jen její dlaně zahřejí.

Nechtěj svému osudu odporovat,
leč ho stejně nezměníš.
Jen zlu musíš oponovat
a snad sám nad sebou zvítězíš.

Jít sám krajinou
a nevědět kam.
Nemyslet na jinou
a jít rovnou k vám.

Ty, nádherná jsi,
to však dobře víš.
Ty, klenot jsi,
a v tom je ten kříž.


Můj život spojit s tvým,
to je ten sen,
jenž každý večer sním
a nevím jak dostat se ven.

Naše rty, jenž polibkem se spojily,
mám stále ve svých představách.
Mé city, jenž ti uvěřily,
snad neskončí na marách.

Tvoje tvář a tvůj úsměv,
kterým mne vždy pohladíš.
S ním zachráníme svět
a špatné s ním odradíš.

Svět bude takový,
jaký ho chceš mít.
Můžeš být hladový,
vždy stačí jen chtít.

Proč mám strach umřít,
vždyť nemám strach ze smrti.
Však chci jen žít,
ale né, jak ti chrti.

Smrti není třeba se bát,
však umírání bolí.
Už nechci ti lhát,
udělám pro tebe cokoli.

Mám svá přání,
mám své sny.
Umírám uvnitř a to bolí,
co pomůže mi.

Víru ve svou rodinu,
tu pomalu ztrácím.
Doufám, že tě neminu
a zlo v dobro tím obracím."


Přes skleněné oči jsem další verše nepřečetl. Několikráte jsem zamrkal, abych mohl vůbec vidět. Jen ze zvědavosti jsem otočil na druhou stranu deníku, kde se nacházela další báseň. Báseň o naději a lásce. Četl jsem tato slova :

"Rytíř a naděje

Rytíři nad čím tak přemýšlíš,
vždyť víš, co chceš,
tak proč si nevěříš,
jen se svou vírou vyhraješ.

Tvá láska je tvou silou.
Tvá láska je tvou zbraní.
Nikdy neopusť svou milou
a spoléhej se na ní.

Máš lásku,máš víru,
není proč mít v očích slzy.
Máš v sobě nezničitelnou sílu,
kterou využiješ už velmi brzy.

Láska tě zabijí
a ty s tím nemůžeš nic dělat.
Láska tě ubijí
a můžeš jen na osud čekat.

Zapomínáš,kdo jsi,
co je tvé poslání.
Miluješ a tím i jsi,
to jediné tě zachrání.

Musíš však naplnit svůj osud,
bojovat až do konce.
Jinak pohltí tě stud
a umírat se ti nebude lehce.
Jsi zaslepen láskou,
to špatné tím nevidíš.
Jsi oslepen kráskou,
snad se jednou probudíš.

Můj život prázdný byl,
dokud jsem tě nepotkal.
Osud se s nikým nemazlil,
ale jsem mu vděčný,že mi tě poslal.

Jsi Anděl z nebe seslaný,
aby mi dal sílu býti lepší.
Jsem z tebe celý zmatený,
však nikdy nebyl život hezčí.

Tím říct chci tobě
a není to žádná lež,
že velmi miluji tě
a věřím,že ty mě též.

Vzpomněl jsem si na krásné chvíle v náručích překrásných žen a na jejich lásku i zlobu. "Některé jsem zranil. Některé zranily mě. Takto v životě chodí. Nic není černé ani bílé. Bohužel spíše šedé."Poté jsem odložil svůj deník na stolek vedle mé postele a zaposlouchal se do tónů sovího houkání, které bylo přerušováno třepotem křídel prolétajících netopýrů. Přikryl jsem své unavené tělo přikrývkou z medvědí kůže. Zavřel jsem oči a nechal se unášet do říše snů.
_________________
commander viagra generique algerie www.viagrasansordonnancefr.com

[Lucinka Nádherná]

Po delší dovoloné si našla chvilku a usedla k nové poště. Její holubník už byl řádně zaneřáděný a ne všechny vzkazy bylo možné přečísti. Paladinka se však statečně klestila nástrahami ptačího trusu, až se dostala ke spisech o Bizonovi. Co bylo čitelné studovala pečlivě, pak cosi úhledným písmem napsala a odeslala se vzkazem posla (holubové za dobu její nepřítomnosti jaksi umřeli).

Vítejte u Spolku,
vrátila jsem se nyní z cest a tak mi bude chvíli trvat dát si vše do pořádku. Nicméně se na mne můžete kdykoliv s čímkoliv obrátit. Hlavně když Vás jistí členové budou trápit. Máme tu u nás takové podivíni... vlastně já a ještě tak dva, tři jsme tu slušní. Ale to Vás zase nechci strašit. Někteří tvrdí, že to s tím paladinstvím přeháním. No nemám teď mnoho času. Tak nechť Vás světlo provází.

*podepsána Lucinka Nádherná, dlouholetá adeptka Spolku*
_________________
Paladinka Světla co má modroučké brnění a meč Cti, ale umí uplný kulový
...teda teď už i něco umí.

Adeptka

[Bizon]

Zrovna jsem snídal v svém novém příbytku, když tu na dveře někdo zaklepal se slovy: "Halo, je někdo uvnitř. jsem posel rychlých zpráv a mám tu zprávu pro nějakého Bizona" Když jsem uslyšel slova "pro nějakého Bizona" tak mi stoupl tlak. Odstrčil jsem nohama židli, na které jsem seděl. Vzal jsem si na sebe plášť a do pochvy zasunul meč spolu s dvěma dýkami, které u sebe vždy nosím. Jednu za opasek, jako doplněk k meči a druhou do pravé boty pro jistotu. Stoupl jsem si mimo otevírající se křídlo vstupních dveří do příbytku a řekl jsem : "Zde nebydlí žádný nějaký Bizon. Zde bydlí pouze Bizon Paladin - Rytíř štěstěny, který jste-li doopravdy posel bude muset slušnému vystupování Vás naučit. Odstupte dva kroky vzad od dveří, jinak neručím za Vaše bezpečí a Váš život." Zpoza dveří se ozvalo zkroušeným hlasem : "Omlouvám se pane za své chování mám zde pro Vás psaní od Lucinky Nádherné ze Spolku. A mám ho doručit do vlastních rukou. Odstupuji ode dveří a nemám žádné zbraně. Jsem pouze posel, pane." Pootevřel jsem dveře, zda je vše tak jak řekl a skutečně asi dva metry před dveřmi stál spoře oděný posel a v ruce svíral psaní. Než jsem k němu vyšel ven, zkontroloval jsem pohledem okolí domu, zda to není nějaká past a posel není jen návnada. Nezpozoroval jsem žádné známky něčeho neobvyklého. Vykročil jsem tedy ze dveří a podal poslu 100 zlatých za jeho námahu se slovy : "Zde je za Tvou ochotu a oddanost a příště lépe vybírej svá slova. Nikdy nevíš s kým máš tu čest, ať již je jeho vzhled či příbytek jakýkoli. Aethan s Tebou." Poté mi s úctou předal psaní, na kterém jsem spatřil znak Spolku a vlastnoruční podpis Lucinky Nádherné. Chvíli jsem počkal až se posel vzdálí a poté jsem vstoupil zpět do domu a posadil se ke stolu a před sebe položil psaní. Byl jsem napjat, co v něm stojí. S Lucinkou Nádhernou jsem ještě neměl tu čest se setkat ani zatím nedošlo k našemu vzájemnému představení skrze nástěnku Spolku. Ale její písmo jsem již znal, jelikož jsem si pečlivě přečetl její Spolkovní Žádost o členství a v mém srdci zůstal kodex jejího řádu Světla. Jejich osm ctností. Byla to sama paladinská dokonalost. S úctou jsem rozevřel psaní a potichu předčítal jeho text. Po dočtení celého textu jsem vzal vlastní pergamen a napsal :

"Ctěná a překrásná Lucinko Nádherná,

velmi děkuji za Vámi nabízenou pomoc a jistě ji někdy využiji pro zdokonalení sebe sama. Členové Spolku jsou jistě podivíni v dobrém slova smyslu, ostatně jako všichni v tomto světě. Se svým paladinstvím to nijak nepřeháníte. Je třeba ukázat všem, že podstata Paladina není v jeho nablýskané zbroji či mocné zbrani nebo v umění s ní zacházet, ale v jeho srdci a zásadách, které ctí i za cenu zesměšnění či smrti. Mrzí mě, že jste nyní zaneprázdněná, ale doufám, že se někdy v budoucnu budeme moci setkat osobně a chránit právo a spravedlnost bok po boku. Je mi velkou ctí být adeptem Spolku. Sílu a Čest sestro."

Po dopsání svého pergamenu jsem ho připevnil k noze svého poštovního holuba, který byl již vycvičen na cestu ke Spolkovní nástěnce. Uchopil jsem holuba a vstal od stolu. Pár kroky jsem došel k oknu, otevřel ho a holuba vypustil na jeho cestu s přáním dobré cesty. Poté jsem okno zavřel. Sundal ze sebe všechny zbytečnosti. Posadil se na svojí postel do lotosového květu a začal meditovat nad nesmrtelností brouka.
_________________
commander viagra generique algerie www.viagrasansordonnancefr.com

[Bizon]

Byl chladný den. Venku mrholilo a většina obyvatel, byla ve svých obydlích a snažila se vyplnit tento nehostinný den nějakou bohulibou prací. Rozhodl jsem se, že si zvýším své umění v dolování rudy. Vzal jsem si prodyšné oblečení, abych se moc nepotil, pár krompáčů a vydal jsem se do města Minocu do dolů.
Přešel jsem lávku přes řeku a vstoupil do dolů. Hned při vstupu do dolu jsem zaregistroval dvě krásné craftky, které se již zřejmě delší dobu věnovali dolování, jelikož při jejich ladných pohybech jim stékali potůčky potů po jejich oblých křivkách. Trochu mě tento pohled rozrušil nebo vzrušil? No to jedno. Prostě díky bohům, že má dovednost meditace již není zanedbatelná, tak jsem své tělo a mysl uklidnil během krátké doby. Když jsem si srovnal myšlenky šel jsem do středu dolu, kde se také již zmíněné craftky nacházely a s chvěním v hlase jsem je pozdravil slovy :
„Zdravím Vás sličné děvy. Mohu se k Vám ve Vaší práci připojit“
Obě dvě odpověděli svými uchu lahodícími hlasy : „Jistě rytíři. Najdi sobě vhodné místo a dej se do práce. Ať se Ti daří“
Našel jsem si vhodné místo. Vyndal z batohu krompáč a začal jsem kopat. No nebyla to žádná sláva. *pousmal se* Po delší konverzaci s oběmi cratkami, která někdy zabíhala až do nechutností *mlsně se vzpomněl na jejich dlouhé nohy*, jsem se dozvěděl, že první z nich se jmenuje Aminka a druhá Angie. Obě dvě byly samostatné a nepatřily do žádné guildy. Angie bohužel musela brzy odejít, protože byla tuze mladá a rodiče si o ní dělali starosti (no tak mladá zase nebyla nebo byla?) *usmál se*. Zůstal jsem tam nakonec pouze s Aminkou, se kterou se tuze dobře povídalo. Dozvěděl jsem se, že je na tomto světě sice pouze krátkou dobu, ale má již dostatek zkušeností z minulých životů, což zjistila při seánci s jedním druidem, který ji do minulých životů uvedl. Dále mi sdělila, že má blízkého příbuzného jménem Vitae, který je z rodu vampírů a má bohaté zkušenosti, jak ze současného života, tak z životů minulých a také, že kdysi pobýval v guildě Camarilla, která je spřátelenou guildou Spolku. Tento vampýr prý se nyní toulá světem a hledá společenství, se kterým by mohl potlačovat zlo bující v našem světě a bojovat za dobro po boku svých nových přátel.
Řekl jsem jí : „Vážená Aminko, jsem pouze adeptem legendy zvané Spolek, ale věřím, že takové jako je Váš příbuzný, Spolek rád přivítá a bude pro Spolek přínosem. Nemám právo mluvit za členy Spolku ani o Spolku jako takovém. Znám Spolek pouze z vyprávění mého otce, blízkých přátel a kronik, v nichž jsou popisovány všechny skutky, které Spolek pro tento svět vykonal. I když je pravdou, že s některými členy Spolku jsem v tak blízkém kontaktu, že mohu říci, že jsou mými přáteli a jsem na to obzvláště hrdý. Prosím, vyřiďte Vitaovi mé pozdravy, a když bude mít zrovna cestu do Jhelomu, ať se staví ke guildovnímu domu Spolku, který se nachází na jihu města a přečte si jeho nástěnku a pokud ho zaujme, ať se vydá do nejbližší knihovny prostudovat kodex a historii Spolku. Pokud ho moudrost, která se zde nachází chytla za srdce jako mě, ať mi zanechá vzkaz na mém komunikačním krystalu *předal jí číslo na pergamenu* a já mu osvětlím další kroky.“
Aminka přikývla. Převzala pergamen s číslem a utíkala do banky s nakopanými železnými ingoty. Po návratu zpět mi sdělila : „Máte dnes štěstí rytíři. Zrovna, když jsem ukládala ingoty do banky, projížděl kolem Vitae. Předala jsem mu Váš vzkaz i s pergamenem. Mám Vám vyřídit, že velmi děkuje za Vaše informace a jistě se v nejbližší době na Vámi uvedená doporučení podívá. A abych Vám řekla pravdu rytíři. Vaše nabídka ho velmi zaujala, protože měl v očích plamínky při vyslovení slova Spolek a nebyly to plamínky zloby, to poznám. Byly to plamínky opravdového zájmu a nadšení. No uvidíte sám, zda se Vám ozve či nikoliv.“
Poděkoval jsem za její zprávu a vzhledem k pokročilé noční době jsem se s Aminkou rozloučil a vydal jsem se na cestu domů s pocitem nalezení dalšího člověka s dobrým srdcem.
„Jsem pln nedočkavosti, kdy jeho přihlášku uvidím na Spolkovní nástěnce“
_________________
commander viagra generique algerie www.viagrasansordonnancefr.com