Fórum Spolku

[Pajadin]

_________________
Pajadin, Člen Spolku
Obchodník - milovník

[Arisu]

[Leny-m]

[Timeo]

*Pod rouskou noci seskocila muzska postava v zaprasenem cestovnim plasti z kone, pristoupila k nastence guildy Spolku, vytahla svicku a vykresala ohen. Kouzel si uzil za poslednich par tydnu a mesicu vice nez dost. Svetlo plamene svicky ozarilo muzovu tvar. Byla zarostla hustym vousem, mezi kterym prosvitaly bile, mensi i vetsi jizvy. O teto zarostle a spinave tvari by neslo rici, zda je stara, ci mlada. Jeho pratele by ho ale i tak poznali, byl to Timeo*

Spolek byl pri ceste, uz jsem se tesil do parni lazne v Jhelomskem hostinci (tato vec mi, hned po jine, chybela na cestach nejvice), proto jsem se zde stavil, i kdyz jsem vlastne uz chtel byt nekde jinde. Letmo jsem prohledl stosy novych zprav, v casti verejne, i soukrome. Lec vedel jsem, ze k vetsine z nich jiz nemam co rici, ci bych sam svuj nazor nepovazoval za pravoplatny, proste jsem uz dlouhou dobu ´mimo misu´.
Zastavil jsem se u kopicky v casti Zadosti o clenstvi. U kopicky se jmenem Arisu. Me ztvrdle srce zalil hrejivy pocit. Usmal jsem se na tech pad desitek papirku. Ano, tato ´vec´ mi chybela nejvice. Procital jsem se spoustou papirku, ale usmev mi postupne mizel, az jsem se docetl na konec. To uz ma tvar nabyla kamenneho vyrazu. Ari, sla do Spolku kvuli mne..nejen tedy, aspon jsem si to myslel. Vim, nemohl jsem se ji venovat, byt tam s ni, bohuzel mi zivot prinesl jiny osud. I tak jsem veril, ze to Ari zvladne, vedel jsem, ze patri k nam. Kde se stala chyba? Proc chce jinam? Neco, ci nekdo zasahl do jeji cesty? Vratil jsem se k papirku od Lenky, od Lenicky, jednomu z lidi, kteri patri do meho zivota, bez kterych bych to nebyl ja, jednomu z nejdulezitejsich lidi v mem zivote..

Leni, zadas mne o vyjadreni... Vis, vim, co citis a vim, proc chces, abych se vyjadril ja, lec i ty snad vis, ze to nedokazu. Citim to.
Ma mysl se zasekla na tech par poslednich papircich, v hlave mi rotuje spousta myslenek, ale nemuzu je uchopit, takze mam v hlave vlastne plno a prazdno najednou... Potreboval bych odpovedi, vysvetleni... Ale tech se nedostava..

*Vytahl z batohu svitek a brk s lahvinkou cerneho inkoustu. Zamyslel se, premyslel... Pak zase vse zandal zpet, nasedl na kone, poodesel par kroku a ohledl se zpet. Kdyby tu byl nekdo jiny, videl by slzu, ktera mu pomalu tekla po tvari, po velmi, velmi dlouhe dobe... Prudce se otocil, pobidl kone, smerem k divocine. Pokracoval by dale, ale ze stinu vystoupila zenska postava zahalena v plasti, postava bojovnice. Ano, byla to ona, jeho Arísek...

(omlouvam se za dlouhy prispevek, kdo nechce, at ho necte. asi jsou v nem i chyby- chybejici mezery - tak se omlouvam, ale pisu to na notebooku a ten to nejak nepobira.. a nechce se mi to opravovat, jsem unaveny)
_________________
Timeo.. zavaty v prachu na knihovne

[Arisu]

*Arisu dlouho stala pred spolkem, jeji vetrem oslehana, kamenne nemenna tvar byla bez naznaku jakehokoli citu stale otocena smerem, kterym pred par mesici videla naposledy odjizdet sveho milovaneho. Stala promocena, stala promrzla, stala nehybna. Stala jako socha, jen v jejich ocich, ano, v tech krasnych, modrych ocich, by bystry pozorovatel mohl byt schopen neco zahlednout.
Touhu, ocekavani, samotu, bolest, smutek, mohl by v nich zahlednout celou vecnost. Ale valecnice sice drobnejsi postavy, ale o to veci obratnosti a sily jen nehybne stala a vyckavala, schoulena pod svym nejteplejsim plastem, poprve v zivote ji mela strach. Strach z toho, ze o nej prijde, ze uz se nikdy neuvidi.
Pres svoji hrdost a pychu si vsak nic nepripoustela a jen nadute stala, stala a vyhlizela. Najednou kolem ni zniceho nic projel neznamy jezdec, nevenovala mu sebemensi pozornost, ale neco v ni krehlo, hlas jejiho srdce, kteremu v posledni dobe nedovolovala proniknout na povrch a ovlivnit jeji jednani, jelikoz to povazovala za slabost, se dral na povrch. Po nekolikadennim stani bez jedineho pohybu sebou trhla. Otocila se. Zacala trast. Vsechno na ni zacalo dopadat, stejne jako velike, tluste kapky syteho deste, ktery zacal temer s ironickou presnosti a s kazdou vterinou houstnul. Zvedla hlavu a podruhe si prohledla onu postavu na koni. Prapodivny sat, evidentne cizi strih, neznamy uces, v Britanii nevidany preliv a nejaky pesteny severni hrebec. Vypadal sice jinak, ale byl to on.
Nerekly ji to oci, ktere i v te tme vydely nadmiru ostre a mohly sledovat kazdicky detail te temne postavy uprostred noci, i kdyz je na kraji svych sil, cela vyhladovela. Nebyl to ani instinkt, ktery ji naopak kazal zustat ve stinu a sahnout po meci, ba ne. Bylo to jeji srdce, ktere konecne zpretrhalo vsechny ty umele bariery a neprirozene zabrany, ktere si casem z ciste nabubrelosti vybudovala.
Jeji oci se ted zmenily, jeji tvar se rozjasnila. Zornicky se ji rozsirily uzasem, oboci povytahlo prekvapenim a radost vytvorila veliky a siroky usmev, ktery odhalil bile zuby a na dvou mistech roztrhl ret, ktery jiz delsi dobu velmi stradal na nedostatek tekutin.
Jeji srdce ted bilo, jako dusa kopyty cele stado koni. Krev se ji rozproudila v zilach, duchem byla na krasne louce posete pampeliskami a sakurovymu kvety.
Az uz nasedl a jal odjizdet, razne a rozhodne vykrocila ze sveho pochmourneho ukrytu a vyrazila smerem k nemu. Spatril ji. Sesedl. Usmal se. Beze slov se objali a jen tak tam stali v desti, cely promoceni, ale nesmirne stastni. Spolu, konecne spolu, navzdy spolu!*
_________________
Honest, truth and kindness, that´s what counts.

[Hellmaster]

Arisu dnes oficiálně přestala být naší Adeptkou, přejeme ji hodně štěstí u SwS a návdavkem si v hlasování vysloužila titul Přítele Spolku.
_________________
Hellmaster, posel Aethanův, Představený Spolku