Fórum Spolku

[Timeo]

´Nu, v tom Windu je port do toho parku, ale na nem stoji socha s nazvem 'Mirove souziti bastetu a lidi', nebo tak. A misto neho tam je nahradni, o nemz se domnivam, ze neni urcen pro nohu lidskou..
_________________
Timeo.. zavaty v prachu na knihovne

[Lauriel]

Myslím, že co se skrývá ve Fire napadne každého trochu inteligentního dvounohého tvora, pakliže tam dvounozí neprojdou... Každé další dotazy jsou spíše jen vaše přirozená, leč z mého pohledu příliš horlivá zvědavost

A ohledně toho místa ve Windu, myslím, platí to samé
_________________
She sleeps well... in heaven.

[Vilgerius]

No on ten port je rasista, protoze ani vsichni ctyrnozi tam neprojdou...

[Lauriel]

No mas trosku pravdu, ale na druhou stranu, je hodně tvorů, co mají vhodný počet nohou, ale neprojdou... Třeba takové Llamy, Koně a Mustangy bych uvítala jako vhodnou večeři, ale za chvíli by tam nebylo hnutí, náš žaludek není bezedný
A pokud mluvíš o werewolfech, ti jsou ctyřnožci jen občas, co kdyby tam náhodou některý vlezl a pak se náhodou proměnil do své lidské podoby? To by byl poprask
_________________
She sleeps well... in heaven.

[Retromancer]

Padla noc. Poslední paprsky slunečního světla dopadly na mýtinu před věž guildy Strážců Světla a její stín, s blížící se nocí už zasahující daleko do vod oceánu, se rozplynul v temnotě bezměsíčné noci...

Jen v druhém patře, v místnosti nadneseně nazývané alchymistická dílna ještě svítilo magické světlo. V pohodlném křesle, které ovšem již neslo známky častého používání, seděl jakýsi člověk, ponořený do svých úvah. No člověk - na první pohled bylo zřejmé, že jde o mága - róba temně rudé barvy vyrobená z adamantiového kovu dávala tušit, že její vlastník je již mistrem v ovládání magickeho umění, neboť jen ten dokáže takovouto róbu obléci.

Tu sebou mág náhle viditelně trhnul a jeho tvář se stáhla - jako by něčemu naslouchal...
"Hmmm, jemné zčeření magické hladiny", pomyslel si. "To asi kolega Dejruk zapojil ochranná kouzla kolem své věže a jde spát. I já bych měl, noc už spustila svá křídla na Britanii a svět mimo ochranu měst a vesnic se stáva uzemím nočních šelem, necromantů a zla."

Zachmuřil se mírně v obličeji, neboť pomyslel na spusty dobrých tvorů, kteří se také pohybují venku teď - ať už z povinnosti, nebo náhodou.
"Ať nad nimi drží stráž bohové dobra... A koneckonců ve světě tak nabitém magií jako je tento, je i smrt ve většině případů "léčitelná"... Takže to nebude zas tak zlé", pousmál se a jeho tvář jako by tím uměvem omládla o spousty let...

"Ovšem nad tím co se projednává na vývěsce Spolku, musím premýšlet stále. Lid Garou a lidé - dvě rasy, obě velmi inteligentní, ale velmi odlišného původu. Někteří lidé by se rádi dověděli všechna tajemstvi vesmíru... Koneckonců lidé jsou celkem krátkou dobu žijící stvoření a tak schopnost učit se a objevovat nepoznané je u nich ještě výrazněji zastoupena.
Ovšem ti nejmoudřejší by měli také vědět, že i v otázkách jsou jisté hranice. A rod bastetů již dal několikrát jasně najevo, že se o žádné informace dělit nechce a nepotřebuje.

A tak radím i já - nechte tuto nepočetnou rasu žít mezi námi svobodně a bez předudků, i s jejich tajemstvím. Neboť svět tento je i jejich domovem, jakož i jiných tvorů, a je ještě stále co zkoumat a objevovat. Nechme si tajemství jejich rasy až na dobu, kdy oni sami se budou ochotni o ně podělit a získejme tak u nich trochu lepší mínění o naší vlastní rase..."

Mág vstal, udeřil holí do podlahy věže a pronesl jediné slovo. A o desítky mil dál, ve městě Jhelom, na vývěsce Spolku začal se objevovat text, kteý se formoval v jeho myšlenkách...
_________________
Retromancer

[Ursus]

Drahá Lauriel.
O váaí rase vím více než by mi někdy bylo milé. Vaše odpověď mi plně stačí. Chtěl jsem jen vědět, zda-li jste stejně přesvédčena o pravdě, jež mezi vámi koluje, stejně jako Chikita, ale ukázalo se, že nevěříte slepě všemu, ale připouštíte si i jiné alternativy. Jsem potěšen, když vidím, že mám tu čest s opravdovou pokračovatelkou Garou. Jste inteligentní a otevřená různým názorům a to se mi líbí. Kež by i ostatní byli jako vy.
Mimochodem sama opravdu nebyla, já tu durhou viděl na vlastní oči. Méla krásný kožíšek, mluvila vznešeně a věděla mnohé...
_________________
Spoléhat na druhé je vždy ponižující, ale nemít nikoho, na něhož byste se mohli spolehnout, je ještě horší.
John Wyndham - Den trifidů

[Lauriel]

Posadila se a upřela své hluboké oči na vývěsku, po chvíli zamňoukla, přivřela oči a soustředila se...

Děkuji vám za vaše názory, Garrou ví, že si jich hluboce vážím.
Každý živý tvor má touhu poznávat neznámé, vždyt i malé kotě vše proleze, všude čichá, dlouhou dobu si hraje s jedním klubíčkem a poznává základní věci.. dobré i zlé. Když jsem byla já koťátko, také jsem poznávala. Hned ze začátku jsem se setkala s různými druhy dvounohých tvorů.
Někteří mne viděli a mluvili na mě, hladili mě a říkali hezká slova.
Jiní mě viděli a byli na mě zlí. Až později jsem pochopila, že důvod přeci jen měli - lidé se bojí neznámého. Co neznají, někteří z nich odsuzují.
Další mě viděli a přehlíželi - i za to jsem byla občas vděčná.
Teď jsem již starší a poznala jsem mnoho z moudrosti Garrou, která mi byla dána do vínku.
Mnoho lidí nerada vidím, s většinou lidí nemluvím. Ale je skupina lidí, které mam velmi ráda.. ano, nestydím se to říci, miluji je. Miluji je tak, jak jsem jen schopna lidi milovat, neboť doopravdy se lišíme jen v pár věcech, a ty důležité, ty máme společné.
O lidech všeobecně si nic špatného nemyslím, protože lidé musí mnoho ještě poznati, a než se tak stane, budu k většině z nich přistupovat jako k nezbedným koťátkům, která se teprve učí. Snad vás to neurazí, není to myšleno ve zlém.
Nikdo z nás neví, jakým směrem se bude svět ubírat, ačkoliv tuším temné časy i časy radosti a štěstí, ale vím jednu věc.
Přicházejí časy, které nás všechny mnohému naučí.

Tak jak se jí slova tvořila v mysli, tak se objevovala na vývěsce přímo před ní. Když se vše zdálo v pořádku, hluboce zívla, zavrňela, švihla ocáskem a odešla do pelíšku oddat se slastnému spánku.
_________________
She sleeps well... in heaven.

[Ursus]

Ach lidé, jsou vśichni stejní a přece tak jiní... a jejich tak mnoho...
_________________
Spoléhat na druhé je vždy ponižující, ale nemít nikoho, na něhož byste se mohli spolehnout, je ještě horší.
John Wyndham - Den trifidů

[Arkon]

*Chvilku si pred vyveskou neco mumla v jazyce tajmnem, v jazyce upiru*

*pote zamyslene hledi do zeme a vzpomel si na jemne mnoukani*

Ne vsichni tvorove jsou jako lide *pise na vyvesku*. Mluvite jen o lidech, ale spatni a dobri jsou u vsech ras. Stejne tak jako ma kazda vec, klad a zapor, vyhodu a nevyhodu ...

*hlavou se mu myhla myslenka, zablesk cehosi co vypada jako vzpominka na cloveci zivot*


Bestiae sumus, ut non bestiae simus .. Scientia ultima stat pretio ultime

*svou krvi napsal podpis a smutne vzpomel na pritelkyni*
_________________
Sid Labien [Dreamers], Rahien Sorei, The Coramoor
Nabis Arboreus [-BF-], Venefica Magra, Flame of Tar Valon

"Non licet facere malum, ut eveniat inde bonum."

[Lauriel]

*zamňoukla a otřela se o nohy jejího velmi dobrého přítele*

Ach můj drahý.. jsem tolik ráda, že jsi se ozval. Musíme spolu mnohé probrat.. až budeš mít čas, ozvi se mi na Komunikační krystal, ano?
_________________
She sleeps well... in heaven.